Kosmetika za časů Masaryka
První Československá republika je dnes spojována s obdobím budování úspěšného státu, na který bychom rádi navázali a ke kterému se s hrdostí hlásíme. I když většina dobových snímků z té doby je černobílá a film se sotva naučil mluvit, život v první republice byl minimálně tak pestrý, jakým je dnes. Více, než kdy před tím se začala skloňovat i slova kosmetika a kosmetička.
Role ženy se v první republice významně proměnila. Získala všeobecné volební právo a s rostoucí životní úrovní 20tých let začala více sledovat modní životní trendy, které „připlouvaly“ z USA, včetně filmu. Módní salony byly doslova obsypány zákaznicemi. Jejich pravidelnými hosty byly takové osobnosti života první republiky jako Hana Benešová, Olga Baťová nebo Adina Mandlová. V kurzu bylo vše, co je módní, a ženy doslova hltaly časopisy Pestrý týden nebo Čtení pro ženy, které udávaly tón.
Naprosto běžnou se stala reklama na kosmetická mýdla, zubní pasty, toaletní vody a parfémy. Zatímco na venkově se „kosmetická péče“ ženy skládala převážně z mytí těla a případně „kosmetiky pana lékárníka“, ve velkých městech vznikaly první salony krásy. V Praze měl vynikající pověst salon paní Lavecké ve Vodičkově ulici v paláci Lucerna, která pracovala, mimo jiné, i se světovou značkou Helena Rubinstein. Běžně se aplikovaly pleťové masky a používala se ozonoterapie. V Brně byl známý, ale menší salon paní Hackenschmidtové na Kobližné ulici.
Reklama
Reklama byla již za první republiky běžnou součástí denního života. Právě kosmetické přípravky byly jejím častým objektem.
Ve dvacátých letech dominovala inzerce kosmetiky v časopisech a v denním tisku.
Film se nesměle přidával až v první polovině let třicátých.
Teprve těsně před začátkem okupace v roce 1939 lze hovořit o tom, že krátká reklamní oznámení, nejen na kosmetiku, se stala běžná na úvod většiny filmových produkcí.
Další články
