Odborné informace o SPF a opalování

Na etiketě ochranného kosmetického prostředku při opalování se vždy setkáme s číselným údajem stupně ochrany (SPF) a někdy také s tvrzením o voděodolnosti prostředků. Spotřebitel si často klade otázku: Co tyto symboly značí a jsou údaje garantovány příslušnými testy?

Prostředky pro ochranu proti slunečnímu záření tvoří specifickou kategorii kosmetických prostředku. Na rozdíl od většiny kosmetiky musí prokázat účinek při zachycování UV záření. Míra schopnosti zachytit a pohltit UV záření je vyjádřena faktorem SPF - Sun Protection Factor. SPF značí stupeň ochrany před UV zářením po nanesení prostředku (například opalovacího krému) v vrstvě o tlouštce 2 mg/cm2. U průměrně velikého člověka to představuje rosprostření 32 gramů prostředku, chce-li chránit celé své tělo. Toto množství představuje polovinu obsahu tuby 75 ml nebo šestinu obsahu balení 200 ml.

Podle této metodiky by tedy jedno balení opalovacího prostředku mělo průměrnému člověku vystačit jen na několik opalování! Protože ale většina lidí používá ochranné prostředky při opalování v mnohem menší vrstvě, je nutné počítat s tím, že účinnost ochrany se tak oproti uváděnému SPF výrazně snižuje.

Vhodný prostředek pro ochranu proti slunečnímu záření vybereme následujícím způsobem.

Dobu, kterou chceme strávit při opalování podělíme dobou, během které se při opalování bez ochrany na naší pokožce ještě neprojeví známky začervenávání. Tento podíl udává vhodné SPF prostředku proti slunečnímu záření.

Příklad:

• Doba, kterou chci strávit při opalování, je 120 minut.
• Doba, při které se při opalování bez ochrany na mé pokožce ještě neprojeví známky začervenávání, je 15 minut.
• SPF = 120 minut / 15 minut
• SPF = 8
• Měl(a) bych použít opalovací krém s ochranným faktorem 8 nebo více.

V současné době existují dvě metody stanovení SPF. Proto se mohou přípravky různých firem při stejném SPF lišit v míře ochrany.

• Metoda in vitro využívá spektrofotometrii
• Metoda in vivo určuje SPF na základě minimální erytémové dávky

Celosvětově existuje několik modifikací výše uvedených metod. Některé práce (např. J. Hojerová, A. Medovcíkováa, M. Mikulab, Fotoprotective ef?cancy and photostability of ?fteen sunscreen products having the same label SPF subjected to natural sunlight, Int. Journal of Pharmaceutics, vol: 408, pgs: 27 – 38) dokumentují velké rozptyly mezi deklarovaným a skutečně zjištěným SPF a UVA PF u testovaných přípravků. Problém představuje standardizace množství aplikovaného přípravku při měření, rozptyl záření u fyzikálních filtrů nebo pokles filtrační schopnosti po prvním ozáření UV zdrojem (tedy i Sluncem).

V rámci EU je dnes za standardní považováno stanovení celkového SPF metodou in vivo. Kůže testovaných osob se ozařuje standardizovanými dávkami UV záření a měří se, jaká dávka vyvolá u testované osoby (probanda) zarudnutí kůže (jedná se o násobky MED = Minimální Erytémová Dávka). Následně se na jiné místo pokožky nanese přípravek s testovaným UV filtrem a stanovuje se, kolikrát prodlouží dobu při expozici UV záření, po které se ještě neobjeví zarudnutí.

V současné době (srpen 2011) je v přípravě ISO norma pro stanovení celkového SPF metodou in vitro (bez využití dobrovolníků) pomocí spektrofotometru. Již nyní je k dispozici norma pro stanovení UVA PF.

Existují tři druhy UV filtrů:

• chemické: jedná se zpravidla o organické molekuly, které pohlcují UV záření a odejímají mu část energie a tím prodlužují jeho vlnovou délku. Chemické filtry stále v kosmetice převládají. Nejzávažnějším problémem některých chemických filtrů je riziko vzniku fotoalergenů nebo fotosenzibilizujících látek z těcht molekul. Vysokoenergetické UV záření může štěpit vazby v chemických UV filtrech a dát vznik novým molekulám, které mohou mít nový vyšší toxický potenciál.
• fyzikální: dnes se jim dává jednoznačně přednost. Jedná se o anorganické látky existující ve formě jemných zrnek o různé velikosti. Fotony UV záření dopadnou na jejich povrch a srážkou ztratí část energie. Následně se odrazí aniž by měnily charakter fyzikálního filtru. Určitou nevýhodu fyzikálních filtrů je přítomnost bělavého filmu zvláště u vyšších koncentrací. Mikronizací lze tento jev omezit.
• hybridní: jedná se o chemické UV filtry, které se chovají jako fyzikální, tj. na místo pohlcování odrážejí fotony UV záření. Hybridní filtry prokazují dobrou fotostabilitu a nízké zdravotní riziko blízké riziko fyzikálních filtrů.

Příklady UV filtrů dle INCI názvosloví:

• Chemické: Benzophenone-3, Ethylhexyl Methoxycinnamate, 3-Methylbenzylidene Camphor)
• Fyzikální: Titanium Dioxide, Zinc Oxide (Oxid zinečnatý není v seznamu oficiálních UV filtrů v rámci EU, avšak prokazatelně má velmi dobré UV filtrační účinky.)
• Hybridní filtry: Bis-Ethylhexyloxyphenol Methoxyphenyl Triazine, Methylene Bis-Benzotriazolyl Tetramethylbutylphenol

Evropská komise vydala dne 22.září 2006 Doporučení Evropské komise o účinnosti prostředků na ochranu proti slunečnímu záření a o uváděných tvrzeních, která s nimi souvisí (2006/647/ES) .

Doporučení zatím není závazné, ale je otázkou času, kdy se objeví ve formě závazného nařízení.

Prostředky na ochranu proti slunečnímu záření by dle tohoto doporučení:

• měly chránit před UVA a UVB zářením
• neměly by se používat na etiketě slovní spojení:
  • 100% ochrana nebo úplná ochrana
  • opakovaná aplikace není za žádných okolností nutná
• na etiketě by měla být varování:
  • nezůstávejte na slunci príliš dlouho
  • nevystavujte kojence a malé děti přímému slunci
  • nadměrná expozice slunci představuje vážné zdravotní riziko
  • aplikujte prostředek před zahájením slunění
  • k udržení ochrany opakujte aplikaci, zejména při pocení, po koupání nebo osušení ručníkem

Voděodolnost prostředku na ochranu proti slunečnímu záření je pojem velmi relativní.

Žádný z dosud vyvinutých kosmetických prostředku neposkytuje záruku absolutní nesmývatelnosti při koupání. Tuto vlastnost nemají ani čistě tukové služky typu minerálních oleju, rostlinných oleju, vazelíny nebo silikonu. Míra smývatelnosti je nižší u emulzí v/o (voda vytvárí pri kontaktu s nimi kapky, které zůstávají na pokožce, aniž by se s emulzí pojily), ale ani v tomto případě nelze hovořit o 100% nesmývatelnosti.

Nejen voda, ale také utírání ručníkem nebo ležení na dece snižují množství aplikovaného prostředku na ochranu proti slunečnímu záření.

Vědecký výbor pro kosmetiku Evropské unie doporučuje po každém koupání obnovit vrstvu takového prostředku bez ohledu na tvrzení o nesmývatelnosti ochranného přípravku.

Přesto existuje podstatný rozdíl v množství přípravku, které je nezbytné nanést na pokožku například po koupeli. Zatímco u emulzí o/v (spojitelné s vodou) dojte prakticky k úplnému smytí ochranného prostredku, emulze v/o (nespojitelné s vodou, viz výše) se smývají méne. Z uvedeného důvodu jsou emulze v/o vhodnejší pro ochranu proti slunečnímu záření. U těchto přípravků postačí po koupeli zpravidla nanést 50% původne aplikovaného množství prostředku. Přípravky v/o jsou sice dražší, ale ve výsledku představují finanční úsporu díky menší spotřebe pri opakované aplikaci.

Dr.et Mgr. Petr Svoboda
Doc. MUDr. Jarmila Rulcová, CSc.
Ambulance estetické dermatologie Syncare Plus, s.r.o.
Pekařská 3, Brno